Velmi diskutovaný a dlouho očekávaný zákon o ochraně oznamovatelů,[1] tzv. whistleblowerů, nabude účinnosti už 1. srpna 2023. Zákon ukládá velkému množství dotčených subjektů povinnosti, za jejichž nesplnění jim hrozí pokuta ve výši až 1 000 000 Kč. Pro realitní kanceláře, pojišťovny, banky, účetní kanceláře a jiné osoby, kterých se týká tzv. AML zákon,[2] je navíc důležitá i novela tohoto zákona,[3] která souvisí se zákonem o ochraně oznamovatelů a je účinná od stejného dne.
Co je whistleblowing?
Pojem whistleblowing představuje možnost zaměstnance či dalších zákonem stanovených osob oznámit neetické, nemorální či nelegální jednání bez toho, aby jim za toto oznámení hrozil postih – tzv. odvetné opatření. Typicky jím může být ukončení pracovněprávního vztahu, snížení mzdy či platu, nepřiznání odměny nebo přeložení na jinou práci.
Jaký je cíl legislativní úpravy?
Legislativní úprava má zajistit, aby přijaté oznámení bylo posouzeno z hlediska jeho oprávněnosti – bez ohledu na to, zda bylo učiněno interně (typicky přímo u zaměstnavatele) nebo externě (u příslušného veřejnoprávního subjektu). Dále má zákon garantovat, že na relevantní oznámení bude náležitě zareagováno a během celého procesu zajištěna důvěrnost obsahu oznámení a identity oznamovatele.
Jakou hlavní povinnost zákon přináší?
Zásadní zákonná povinnost spočívá v nutnosti vytvořit a zavést interní oznamovací systém pro vybrané subjekty. Ty pak musí, mimo jiné, zvolit vhodný kanál pro oznamování a vybrat tzv. příslušnou osobu, která bude nejen přijímat oznámení, ale také posuzovat jejich důvodnost a navrhovat opatření k nápravě a prevenci.
Které subjekty musí zavést vnitřní oznamovací systém?
Povinnost se týká téměř všech veřejnoprávních subjektů a soukromoprávních subjektů s více než 50 zaměstnanci (počet zaměstnanců se posuzuje vždy k 1. lednu). Výjimku pak představují subjekty dle tzv. AML zákona. Na ty se limit minimálního počtu zaměstnanců nepoužije a legislativní úprava se v jejich případě bude lišit i v jiných ohledech – proti „univerzální právní úpravě“ v zákoně o ochraně oznamovatelů pro ně budou platit zpřísnění a omezení dle tzv. AML zákona, jako „speciální právní úpravy“.
Úplný výčet povinných subjektů je uveden v ustanovení § 8 zákona o ochraně oznamovatelů.
Do kdy musí mít povinné osoby zavedeny vnitřní oznamovací systém?
Vnitřní oznamovací systém dle nového zákona o ochraně oznamovatelů musí mít organizace s více než 250 zaměstnanci zaveden do 1. srpna 2023. Organizace, které mají 50 – 249 zaměstnanců, musí pak mít tento systém zaveden do 15. prosince 2023.
Jaké benefity kvalitně nastavený vnitřní oznamovací systém přináší?
Kvalitně nastavený interní oznamovací systém, který motivuje oznamovatele (např. zaměstnance) k jeho aktivnímu používání, umožňuje organizaci získat informace o negativních jevech, které v ní probíhají nebo se jí nějakým způsobem dotýkají. Na tyto skutečnosti pak může adekvátně zareagovat bez toho, aniž by byly řešeny primárně externě (např. orgány státní správy). Často je tímto způsobem také možno zabránit „praní špinavého prádla“ na veřejnosti (např. v médiích) a poškození dobrého jména organizace. Vzhledem k oblastem, které bývají prostřednictvím interních oznamovacích systémů často řešeny (korupce, obcházení interních procesů apod.) je také kvalitní systém klíčovým nástrojem k minimalizaci finančních ztrát.
[1] Zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů
[2] Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů
[3] Zákon č. 172/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů
Více informací o této problematice se můžete dozvědět na některém z našich bezplatných seminářů, případně vám je velmi rád sdělí JUDr. Lukáš Rezek. Kontaktovat jej můžete telefonicky na čísle 723 891 108 nebo emailem na lukas@petrasrezek.cz.
